byt na žižkově

Když se dva architekti rozhodnou po letech bydlení v různých nájemních bytech realizovat vlastní bydlení, není to snadné. Snažíte se do necelých 50 m2 dostat vše a rozpočet si nastavíte „to přeci musí jít i levněji„ –  vždyť jsme architekti. Z 20 variant vyberete jednu geniální a riskujete tak, jak by jste si to u žádného klienta nedovolili.

Původní dispozice bytu se zcela změnila – zůstaly jen komín a betonový sloup, který byl začleněn do centrálního bloku s průchozí koupelnou. Za komínem vznikla ložnice. Rozměry jsou kompaktní, ale velmi příjemné a postačující na 50 m². Díky otevření podbití stropu se ještě více akcentuje velkorysá výška stropu 3,2 m a jedna otevřená místnost je pak lépe spojena s terasou a výhledem na Vítkov.

Materiály, které jsou použité v bytě by se dali rozdělit do dvou skupin. Ty co jsou původní nebo odkazují na dobu vzniku domu a ty co jsou do prostoru vnesené jako nové.

Z původních materiálů se zachovalo terazzo ve vstupní části a koupelně. Při rekonstrukci se objevili dubové vlysy v rybinovém vzoru, který jsme použili i na nových dubových prknech. Vznikl tak zvětšený formát parketové podlahy. Docela jasnou představu jsme měli o pracovní desce v kuchyni. Musel to být mramor. Ten se použil i jako parapet pod okny. Svým charakterem a znovuobjevením ve 30. letech nám seděl do celkového konceptu bytu.

Novým materiálem interiéru je borová překližka, která je ošetřena přírodním černým voskovým olejem. Její dekor vytváří další grafickou strukturu v bytě. Je použita na kuchyňské lince, která přechází do hlavního prostoru jako knihovna, na posteli a skříních, ale také skříni v koupelně. Police v knihovně a v kuchyni jsou z 3 mm tlustého surového železa. Surové železo je také na posuvných dveřích do komory, která je v předsíni. Koupelna je natřena voděodolnou tmavě tyrkysovou barvou. Barva se propisuje do hlavního prostoru v podobě kovových dveří.

Zařízení interiéru a i všechny drobnosti v bytě jsou kombinací starých používaných věcí a nového designu. Například i do koupelny se vnesli staré prvky po naší babičce. Od starých dlaždiček pod zrcadlem, které shodou náhod měli podobný odstín jako barva celé koupelny nebo umyvadlo ze 30. let z bourané koupelny. Podnož pod umyvadlo je oproti tomu od designéra Michala Maláška. Nebo věčná židle 18 od Tonu a vedle ní židle Macao od Wiesner Hager.