Stávající stav

Stávající dvojdům pochází z roku 1932, hlavní uliční fasáda je téměř zrcadlově shodná na obou polovinách, na bočních a zadních jsou mírné odlišnosti. Řešená část má celkem tři podlaží (suterén a dvě nadzemní) a podkroví. Sousední polovina je navíc podsklepena, má tedy dvě podzemní podlaží a základy posazené níže. Dům je posazen ve svahu tak, že od vstupní branky z ulice (kde byly později dostaveny garáže) vede venkovní schodiště k hlavním vstupům v úrovni suterénu (1.PP). Střecha má složitější tvar s různými sklony a vikýři, na styku obou částí navazuje.

V řešené polovině v devadesátých letech započala rekonstrukce, která po výměně oken a vybourání podlah a příček ve všech patrech skončila a stavba od té doby zůstala v tomto stavu.

Navrhované řešení

Návrh uvažuje nahradit zadanou polovinu domu novostavbou (jednodušší realizace úprav na současné požadavky na užívání), která hmotově víceméně odpovídá původní stavbě a hlavní fasádou reaguje na sousední polovinu. Vila bude sloužit pro trvalé bydlení rodiny investora.

Navržené řešení vychází z těchto hlavních úvah:

• adekvátně navázat na sousední polovinu bez historizující imitace, současně ale s ohledem na charakter lokality;
• vyrovnat se s převýšením terénu a umožnit naopak bezbariérové užívání domu;
• vyrovnat se se severojižní orientací (ulice a výhled na jih, zahrada na sever);
• dosáhnout většího propojení domu se zahradou ve svahu za ním.

Návrh proto snižuje vstup do domu na úroveň chodníku, přidané podzemní podlaží doplňuje podsklepení sousední poloviny domu. Toto vstupní podlaží (2.PP) obsahuje vstupní prostory a technické zázemí a navazuje na něj rozšířená garáž. Vertikální komunikaci v domě zajišťuje malý osobní výtah a domovní schodiště. Další podlaží (1.PP) obsahuje prostory pro návštěvy a zázemí, jeho severní část obklopuje terén, na východní straně má přímý výstup ven na terasovitě upravenou zahradu. Stejně je to i v dalším podlaží (1.NP), kde se nacházejí dětské pokoje a jejich zázemí. Hlavní obytné podlaží (2.NP) zahrnuje otevřený obytný prostor, jídelní kout a zázemí. Kuchyně je vytažena v nízké přístavbě s rovnou střechou podél západní hranice (kde mírně vybíhá i sousední polovina) a prosklenými stěnami je vizuálně propojena s obytným prostorem, zároveň tak chytá ranní východní paprsky. V této úrovni navazuje na interiér hlavní pobytová terasa se zapuštěným venkovním bazénem. Její severní strana je částečně zapuštěna v terénu a skrývá venkovní zázemí, nad ní už zahrada zůstává víceméně nedotčená ve stávajících přírodních terasách.

Hlavní jižní fasáda domu je pojata jako částečně zdvojená, využívající ustoupení v druhém plánu pro přirozené stínění pokojů. Šestice otvorů volně odpovídá oknům na sousední polovině, ale místo vnějšího plastického členění je rozehraná dovnitř pomocí hry světla a stínů. Návrh reaguje na sousední polovinu i tvarem střechy, která je šikmá s různými sklony na každé straně, navazujcími na ty původní. Hmotové řešení dodržuje i výšku hlavní římsy, jinak je střecha pojatá jako pokračování vnějšího pláště fasády. Místo vikýřů se na střeše objevují střešní okna a zapuštěná terasa.